S tímhle Ti to letos půjde snadněji

Patříš, milá čtenářko, mezi ty, kteří si v lednu tvoří různé jantry nebo nástěnky vizí na nový rok? Původně jsem Ti chtěla poradit nějaký prima postup, jak si zrekapitulovat právě uplynulých 12 měsíců a vytvořit si plán na rok, který se právě rozbíhá. Myslím si totiž, že je moc fajn si takovou inventuru i vizi do budoucna udělat. Tyhle návody se ale dají najít různě na internetu nebo v knihách, pěkně dopodrobna popsané, takže si můžeš vybrat dle libosti ten, který Ti bude nejlíp sedět.

Já se dnes chci zastavit u něčeho, co nebývá běžnou součástí myšlenkové přípravy nového roku, přitom podle mě je to věc, která nás může výborně podpořit v tom, aby se naše sny proměnily v realitu. Tou důležitou ingrediencí jsou naše zdroje síly.

Co je to „zdroj síly“

Zdroj síly je pro mě situace, kterou jsem zdárně prošla přesto, že se mi na samém začátku zdála složitá a já jsem se bála, že ji nezvládnu. Jsem přesvědčená, že takové zdroje síly má úplně každá z nás – může to být třeba přijetí na vysokou nebo úspěšné dostudování, zvládnutí řidičského kurzu nebo nástup do prestižní firmy a na pozici, o kterou byl velký zájem.

Tohle jsou celkem jasné a evidentní „zdroje síly“. Ale zdrojem síly můžou být i situace, kdy výsledek není až tak velkolepý nebo hmatatelný (jako třeba novotou vonící řidičák).

Možná jsi po několika letech sebrala odvahu a řekla konečně šéfovi, že Ti přijde fér, aby přibývající úkoly ocenil vyšším platem. Třeba jsi se konečně rozhoupala k tomu, abys jasně vysvětlila rodičům, že za nimi budeš do vzdáleného města jezdit méně často, protože  si přeješ trávit víc víkendů jen s partnerem a dětmi. Nebo jsi konečně požádala svou spolubydlící nebo přítele, aby chodili kouřit ven, přestože jsi roky předstírala, že Ti zápach z cigaret v bytě nevadí.

Tyhle zdroje síly u mě fungují jako studnice sebe-důvěry. Symbolizují pro mě situace, které jsem zvládla, a vím tedy, že je zvládnu kdykoli v budoucnu.

O Slunci a hoře

Dám Ti konkrétní příklad. Před dvěma roky jsem dva měsíce žila na Lovince, kouzelném místě uprostřed lesů na středním Slovensku. Bydlela jsem tam v komunitním domě s dalšími dvěma mladými ženami. Jednou z nich byla Majka.

Kousek nad komunitním domem se tyčí vrch Strieborná, který bývá často cílem turistů i účastníků různých sebepoznávacích akcí na Lovince. I já jsem si přála si na něj vyšlápnout. A taky jsem měla přání zažít v té nádherné přírodě východ slunce.

Pověděla jsem o svých přáních Majce, která miluje toulání po loukách a lesích. A ona mi jednoho dne řekla: „Tak co se zajít podívat na vycházející slunce zítra?“ Já se nejdřív trochu zarazila – znamenalo to vstát o hodně dřív, než jsem zvyklá, a trochu si máknout cestou nahoru. Ozvalo se moje líné a pohodlné já, které užuž chystalo nějakou výmluvu.

Jenže vzápětí se o slovo přihlásila ta zvědavá a nadšená Léňa, která na plné čáře zvítězila nad lenochem. Domluvily jsme se tedy s Majkou, že druhý den v půl páté ráno vyrazíme. Na jednu stranu se ve mně ozvývaly pochyby, jestli vůbec výstup zvládnu a jestli budu stačit trénované společnici, ale mnohem silnější bylo moje těšení se, že zažiju něco, co jsem ještě nezažila.

Abych to zkrátila – stihly jsme nejen nádherný východ slunce nad zalesněným kopcem naproti Striebornej, ale současně jsem si splnila přání podívat se na legendární vrchol. Majka totiž vybrala právě Striebornú za místo našeho slunečního pozorování.

Ano, musela jsem se překonat a vstát ještě za tmy. Ano, výšlap mi dal zabrat. Jenže ten úžasný pocit z výletu za to stál naprosto jednoznačně. Když jsme se o pár hodin později vracely s Majkou zvesela domů, vnímala jsem v sobě obrovskou radost, štěstí a lehkost a taky bezbřehý pocit svobody a víry – víry v sebe, že si dokážu plnit svoje přání.

Letím na Letnou

A ještě o jeden zdroj síly se s Tebou chci podělit. Šlo při něm zase o zbavení se představ, že něco nezvládnu. Tentokrát se moje posilující situace odehrála v Praze a já byla zrovna na cestě na jedno z představení nového cirkusu v rámci festivalu Letní Letná.

Měla jsem promyšlenou trasu na Letnou a rozvrhla jsem si čas tak, abych stíhala domluvený sraz s kamarádkou. Jenže ouha, tramvaj, která mě tam měla dopravit, zničeho nic zastavila v půli cesty. Řidič nám oznámil, že kvůli porouchanému vozu na kolejích před námi se dál nepojede.

Zhrozila jsem se: panebože, co teď? Dyť já potřebuju stihnout začátek představení! Hned jsem se ale uklidnila a řekla jsem si, že najdu jiný způsob, jak na Letnou dojet. Vyskočila jsem z tramvaje a rychlým rozhodným krokem vyrazila směrem ke křižovatce, odkud mohly jet tramvaje z jiného směru. Netušila jsem, které číslo mě vyveze nahoru na Letnou, jen jsem se držela myšlenky, že najdu řešení a že do cirkusového šapitó dorazím včas.

Vesmír zafungoval naprosto dokonale. V náhradní tramvaji, ke které jsem doběhla, seděla žena, která také mířila na festival, dokonce na stejné vystoupení jako já. Společně jsme vymyslely, kde vystoupíme, a ona dáma se svěřila, že je ráda, že se může přidat ke mně. Věděla jsem, že moje víra, že všechno zvládneme, ji uklidňuje.

Džbán sebe-důvěry

A přesně takhle to funguje – když si věříme, když důvěřujeme sobě, že se nám podaří zajistit, co potřebujeme, a důvěřujeme současně Vesmíru (Bohu, Lásce – je jedno, jaké pojmenování používáme), že nás podpoří, vytvoříme si v sobě určitý klid. Ten nás perfektně podpoří v tom, abychom se mohli plně soustředit na vyřešení konkrétního zádrhele. A když takhle naplníme svou nádobu sebe-důvěry, může z ní náš klid a víra přetékat i k druhým.

Druhý den po tomhle zážitku jsem si uvědomila, že onu víru v to, že se včas dostanu na své sedadlo v šapitó, mi nedodávala žena, se kterou jsem na Letnou pospíchala.

Tuhle víru jsem si v sobě vytvořila já. I teď, když Ti o tom píšu, si dovedu jasně vybavit ten nádherný intenzivní pocit, který jsem v onen večer cítila v celém těle. Tak chutná sebe-důvěra.

Až tedy budeš, krásko, plánovat svůj letošní rok, určitě si vypiš (nebo nakresli) svoje zdroje síly. Začni s těmi situacemi, které jsi zvládla v loňském roce. Když budeš chtít, doplň si i další své zdroje síly z předchozích let. A pokud už sis vizi nového roku vytvořila, není nic jednoduššího než do ní zdroje síly začlenit.

Ať se nám  daří udržovat svůj džbán sebe-důvěry pořád plničký, a podpořit se tak s láskou vždycky, když to potřebujeme.

Napiš mi do komentáře, jaké zdroje síly ze svého života máš Ty. Těším se na inspiraci!